• Profil mazlíčka

13. květen 2009 12:16:03

Je to tak, mám bratra. Už ho mám víc jak 14 dnů. Zatím je s ním docela nuda. Nechce se tahat o balonek, uši má tak mrňavý, že mu je ani ožužlávat nemůžu a když ho chci popostrčit tlapkou po ohrádce, tak na mě lidi ječí. Co vám, kteří máte mladší sourozence, budu vykládat...

15. duben 2009 12:26:13

Můj milý deníčku, mé malé kulaté černé psí hlavince dělá něco ohromné starosti - moje maminka nám nějak kyne. Nejdřív jsem si říkal, že budou velikonoce, chce zastoupit mazanec v naší domácnosti, když už není nikdo schopen ho upéci, ale to asi nebude to pravé. Je po velikonocích a matka vypadá, že spolkla kopačák. Asi začnu věřit, že je něco pravdy na tom, o čem si tu lidé vyprávějí. Budu mít sourozence. Příští týden. No potěš psípánbůh, je-li nějaký.

28. únor 2009 00:00:00

Děkuji všem za krásná přání k narozkám. Své první narozeniny jsem oslavil řádně a odpovědně, jak se na francouzského bulďocha sluší - prostě jsem se přežral. Začalo to granulkami s masíčkem, zbaštil jsem svoji misku i Argoušovu (neměl se s tím tak courat). Pak jsem se přesunul do pokoje, kde jsem na stole objevil misku plnou takových barvných věcí. Neodolal jsem. Podle jekotu, který se vzápětí snesl k mým uším, nebylo tak úplně určené pro mě. Otočil jsem se, tlamku plnou ledového salátu, nakrouhané mrkve a na nose nalepenou červenou fazoli. Bylo mi odpuštěno, začala se chechtat. Když mám ty narozeniny :-) Tak jsem si dal salátek. Kromě výše zmíněného jsem tam ještě objevil sýr, šunku a rajčátka. Královské hodování jsem završil dezertem v podobě zapékaného müsli s meruňkami. Na pupíku se mi dali cvrnkat blechy. Polaškoval jsem s Argoušem a pak jsem si na něm spokojemě ustlal. Teda, řeknu ti můj milý deníčku, to bych vydržel častějc než jednou za rok.

9. prosinec 2008 00:00:00

Dlouho jsem sem nic nenapsal, jsem to ale lempl. Rýmu už nemám, upletla mi svetr. Ne jeden, hned několik. Do konce zimy to asi neunosím. Je blázen. Taky mě frkla tetě na hlídání a klidně si na 5 dní někam zmizela. Argo se tvářil, že ho to moc nevzrušuje, on už to asi zná. Já jsem se rozhodl vyzkoušet, co teta vydrží. První večer jsem našrotoval otop na celou zimu na třísky. Druhý den jsem sežral rukavici od kamen. Třetí den jsem ostrouhal, lidé byli připraveni. Aspoň jsem se snažil řádně zatouchat. Když se ta moje pani vrátila, vydržel jsem celý den trucovat, ale ono mi to moc dlouho nejde... já se prostě musím tulit a chrnět na polštářku.

18. říjen 2008 00:00:00

Rýmu mám furt. Už došlo i na kapky do nosu. To je teprve opravdové peklo. Takže za mnou běhá, utírá mi nudli a číhá, až nebudu dávat pozor, aby mi něco frkla do čeníšku. Jsem statečný, spím jen na jedno oko.

13. říjen 2008 00:00:00

Skoro tři neděle v tahu a já nic nenapsal... jsem to ale lempl. Omlouvá mě, že jsem musel (ale opravdu nutně) nadrtit na milimetrové čtverečky krabici s časopisy, sežat blondýně šminky a zpracovat další část proutěného pelechu na piliny? Musím ti, deníčku, říct, že ty šminky nic moc, měl jsem hnusně opatlanou oranžovou tlamku a na packy jsem si napatlal nějakou černou hmotu, takže jsem nechával na podlaze čmouhy. Trošku vybublala...
Už třetí den mám rýmičku, taky jsem měl trošku kašlík, ale to už je lepší. Už mám jen tu nudli. Furt za mnou běhá s kapesníkem. A můžu spát pod peřinkou. Dokonce jsem ráno dostal svetr. Kam ten svět spěje...

21. září 2008 00:00:00

Nějak jsem tě zanedbával, můj deníčku. A to mám takových nových zážitků... jako třeba, že jsem poprvé spal u babičky (mojí?) Normálně mě odložila! Na celý víkend! Řeknu ti, deníčku, byl to mazec. Čekal jsem, kdy se pro mě vrátí. Řekla, za chvíli jsem tady. A nic... Snažil jsem se prohrabat lavicí v kuchyni na druhý konec světa, plakal jsem v předsíni, i na kalibr z nejtěžších došlo - zjistil jsem, že umím výt! Moje hlídací paní se mě snažila vysvětlit, že to spolu musíme do zítra vydržet, myslím, že z toho byla stejně vykulená jako já. Hlavně trpěla tou naivní představou, že pes v posteli nespí. Nakonec jsem se ale stejně prosadil a s naprosto vyřízenou babičkou jsem usnul v posteli. Jsem zkrátka šikula.

11. září 2008 00:00:00

Nějak nám nejde to spaní, tak jsem si říkal, můj milý deníčku, že si zase postěžuju na těžký psí život. Být štěně vůbec není jednoduché. Pořád na vás někdo ječí "ke mně" a "fujtyprasenežerto!", dneska to vylepšila o "čumáčku, ty dobytku co to zase žereš?" Ale zase se můžete tulit, hrají si s vámi děti a piškoty vyrazíte člověka pouhým pohledem a bleskurychlým "sedni", aby to jako vypadalo, že posloucháte :-)
Včera jsem byl na francouzském večírku (takový večírek se bez francouzského buldočka rozhodně neobejde), dostal jsem na hraní dvě děti a velice rychle jsem si našel povolné lidi,kteří mi nacpali pupík sýrem, bramborem a neopovrhl jsem ani zeleným salátem a rajčetem. Víno mi nenalili, jsem ještě dítě.
Vypadá to, že si asi nemám na co stěžovat...

7. září 2008 00:00:00

O víkendu jsem se viděl s mámou. Byli jsme totiž na chatě. Ta moje blondýna odjela někam na výlet. Nejdřív jsem se šklebil, ale pak jsem mohl spát v posteli s babičkou (její) a mámou (mojí). Vrátila se až večer a PŘIVEZLA PAŠTIČKY!!!! Jsem spokojený pes.

5. září 2008 00:00:00

Pacholíka jsem k večeři nedostal. Ale dostal jsem paštičku! Svět byl rázem hezčí! Dneska jsem byl na návštěvě a hejno lidí se mi snažilo vnutit "dej packu!" Nedám, všechny čtyři potřebuju.

4. září 2008 00:00:00

Můj milý deníčku, dneska jsem po prázdninách viděl bráchu a prováděl nepravosti. Den začal tak príma, proběhal jsem se s mladším bráchou po parku. Pikniky v parku jsou opravdu definitivně pryč a já tak trošku nudím... když odešla, našel jsem se zábavu. Probral jsem jí nepořádek na psacím stole. Pořádně jsem si to rozložil po celé předsíni. Přebytečné propisky jsem sešrotoval, flašku s roztokem na kontaktní čočky jsem taky řádně prohlédl i zevnitř, pohrál jsem si se sešívačkou a řeknu vám takové obyčejné dřevěné tužky, to je skoro jako klacíky. A pak to přišlo. Ječela na mě jako Viktorka u splavu a nakonec mi i naplácala. To asi dneska pacholíka k večeři nedostanu.

3. září 2008 00:00:00

Deníčku, tak už jsem doma. Musím přiznat, že mě trošku zarazilo, že je poledne a já jsem pořád doma. Dneska nebude oběd v parku? Nepůjdeme na dlouhou procházku k vodě? Jo a nebude si se mnou povídat? Vypadá to, že fakt ne. Prázdniny asi netrvají celý život. To je ale blbé... Argo vypadá zcela nepřekvapeně, takže je asi všechno v pořádku. Musím se ho pořádně zeptat.

29. srpen 2008 00:00:00

Tak jogurt byl. Bageta se šunkou taky. Dokonce jsem z ní vyrazil i wafli se šlehačkou. Lepším se. Jenže to bylo asi naposledy. Mumlala něco o balení kufru. Šel jsem se pro jistotu podívat do odpadkového koše, abychom snad něco důležitého nevyhodili. Pes se nezavděčí, vykoledoval jsem si velmi ošklivý pohled. Ach jo.

28. srpen 2008 00:00:00

Můj milý deníčku, stal se ze mě cestovatel. Ještě před měsícem jsem netušil, co to znamená. Dneska jsem dokonce povečeřel v rybí restauraci. Blondýna na mě sice občas ječí "ty trdlo" nebo "fuj, nežer toho kraba", případně "ježišikristenemotejsetadytyjelito!", ale tato drobná příkoří vyvažuje mým vlastním polštářkem v posteli, obědy připravuje pouze jako pikniky v parku, případně na pláži a musím se ti, můj milý deníčku, svěřit, že vaří ale sakra dobře. Dneska třeba uvařila bagetu s máslem a šunkou, jogurt s vanilkovou příchutí a já jsem si našel chcíplého kraba ("fujnežertotyprase!") - delikatesní tečka, to ti povídám.
Smočil jsem nožky v moři, pochopil jsem, že se to nelemtá, anžto je to hnusně slané (nedělá mi to dobře na čenich) a neohoženě jsem se vrhal do vln. Dobře, do vlnek. Dokonce jsem i plaval!
I na výlet lodí jsme jeli, menhiry v Carnacu jsem viděl za plotem a ... a doufám, že zítra bude zase ten jogurt, to mi fakt moc chutnalo.