Terapie a asistenční aktivity lidí za pomoci zvířat
Čtvrtek, 22. leden 2009
Tato slova by se dala shrnout jednoduše pod jediný výraz - zooterapie.Zooterapie je léčba lidí pomocí zvířat - péče o zvířata, jejich hlazení, dotýkání se, komunikace přes zvířata. Jedná se především o lidi jakkoliv zdravotně postižené, lidi trpící depresemi, strádající citově nebo mající pocit osamění. Působení zvířete na člověka může vést ke zlepšení jeho zdravotního stavu a tím následně ke zvýšení jeho plnohodnotného života.
Zooterapie je velmi stará léčebná metoda, kdy již ve starém Řecku věděli o blahodárném působení zvířete na člověka. Zooterapie, jak ji známe dnes, vstoupila ve známost v 18. století. Uvádí se, že k léčbě lidí pomocí zvířat jsou vhodné snad všechny druhy zvířat s výjimkou těch, které by mohly člověku nějakým způsobem ublížit. Samozřejmě, tak jako ne všechna zvířata jsou k této terapii vhodná, tak i ne všichni pacienti reagují na tuto léčbu stejně vnímavě.
Snad mezi nejznámější složku zooterapie u nás patří canisterapie, která se plně rozvinula v naší republice po roce 1989. Canisterapie využívá pozitivního působení psa na zdraví a psychiku člověka. Má velké uplatnění mezi obtížně komunikujícími pacienty, mentálně postiženými dětmi, autistickými lidmi nebo dětmi citově narušenými. Pes je vhodný nejen pro děti, ale i pro seniory, naplňuje jejich citové potřeby, učí je zodpovědnosti a nutí k pravidelnému pohybu (venčení psa, starání se o něj). Činnost canisterapeutů dosahuje velkých úspěchů při zmírnění psychického dopadu traumatizujících událostí u člověka, ať už to byly v naší republice povodně, požáry či jiné živelné katastrofy. Do této složky zooterapie spadají i psi, sloužící jako psi vodící pro nevidomé nebo asistenční, kteří jsou významní pomocníci vozíčkářů či jinak postižených lidí.
Asistenční a vodící psi mohou být různých plemen - např. belgický ovčák, německý ovčák či labrador. Každý asistenční pes je vychováván k potřebě konkrétního klienta. Výchova vodících a asistenčních psů je velmi náročná, probíhá pod vedením vysoce specializovaných cvičitelů. Vodící a asistenční psy potkáváme velmi často na ulicích, vidíme je v televizních seriálech - snad nejznámější asistenční pes je v krimiseriálu „Sue Thomas, agentka FBI"
Mezi další známou složku zooterapie je hipoterapie - metoda, která využívá pozitivního působení koně na zdraví člověka a to především na jeho pohybový systém. Je založena na principu, kdy se jezdec přizpůsobuje pohybovým impulsů koně a tím posiluje zádové svaly a vyrovnává páteř. Zlepšuje se tak koordinace pohybu u pacientů, nemluvě o výborném působení na jejich psychickou stránku a zvýšení jejich sebevědomí.
V zooterapii se využívají i jiná zvířata. Známé je využití delfínů v Thajsku, v Německu se pracuje s lamami, dočetla jsem se, že v USA se využívá k terapii dobytek. Prakticky každé zvíře, které na nás nějakým způsobem blahodárně působí, léčí naše stavy - pocity strachu, pocity osamění, deprese. Mohou to být obyčejné rybičky v akváriu, jejichž pohyb uklidňuje, klec s ptáčkem, který nás po příchodu vítá svým křikem a tím navozuje pocit, že nejsme sami, že na nás někdo čeká, až se vrátíme domů. Pokud vlastníme jakéhokoliv živého tvora, máme pocit odpovědnosti, smysluplnosti, uvádí se, že přítomnost zvířat vyrovnává krevní tlak. Zvířata poskytují lidem bezpodmínečnou lásku a zvyšují jejich sebevědomí.
Co dělají rodiče, když jejich dítko má strach a navazuje špatně přátelství s ostatními dětmi? Pořídí mu kamaráda - v dnešní době běžného králíčka, pejska či kočku. Jejich vztah v něm naplňuje důvěru, cítí se velmi dobře a je si vědomo, že má věrného kamaráda, který ho nezradí. A to je první krůček k tomu, aby si tak postupně získat i dětské kamarády. Velmi kladně hodnoceno je působení zvířat na klienty v domovech důchodců, kdy klienti nachází další smysl života a „mají pro co žít". Svůj význam má zooterapie v dětských domovech. Známé jsou i speciální prázdninové tábory pro postižené děti nebo děti s poruchou chování, agresivní a těžce přizpůsobivé děti.
Můžeme si být jisti, že zooterapie má velkou budoucnost, neboť soužití lidí a zvířat vždy bylo, je a bude. Že zvířata, ať si to připouštíme nebo ne, mají na nás blahodárný vliv.
Autorka: Iveta Hrušková
Počet přečtení tohoto článku: 356