Aprílová tříhodinová procházka

Vyrazili jsme v jednu hodinu letního času a měli jsme se vrátit do půl 5. Já se stavila pro Sali k sousedce,jelikož Sali není moje. Chodím ji pouze venčin a snažím se ji naučit nějaké té poslušnosti. Její majitelka mi říká,že jsem její sí chůva.Popadla jsem hafíka,pár piškotů a Frolickků,jedno metrové vodítko,stopovačku,foťák a šli jsme za Jančou s Lordíkem.Za chvíli vylezli ven a my šli napříč cestou na Lučinu.

Cesta tam probíhala normálně.Sali poslední dobou pokulhává přivolání,proto chodíme se stopovačkou.Celoých těch 15 minut jsem se Sali šli u nohy,abychom se trochu procvičili.

Vyšli jsme na Lučinu a já Sali přepla na stopovačku,bytáhla foťák a fotila jsem. Potkali jsme pár hafanů.Vipety,sheltie,jorkšíra a mnoho a mnoho dalších hafanů. První naší zastávnou byla právě řeka Lučina,kde Sali chytla výbuch a začala lítat a lítat a lítat. Do vody a do písečného břehu...a zase vody a do toho písku..a zase a zase a zase. No s bílého psa byl sice černý pes,ale to mi bylo jedno. Unavený pes=šťastný pes. Já to tak beru. Došlo mi,že to už stačilo a šli jsme dál. Říkala jsem si,že jak Sali uschne,tak ten písek z ní opadá. Šli jsme dál a dál a ál,stále za nosem.

V tom jsme uviděli koně,tak jsme se rozhodli,že půjdeme za nimi. Jenže jsme zkončili u takového potůčku a co jsem uviděla na druhé straně?..zajíce. 6 zajíců. Možná jich tam bylo i více. Zprvu tam běhali 2 a bylo nám asi jasné,o co jim jde..potom se tam přivtěrlil 3. a nakonec jich tam byla celá banda. To si můj foťák nemohl nechat ujít a já se vydala na druhý břech potoku a pomalu kráčela k zajícům. Zastavila jsem se asi po 10 minutých chůze,kdy jsem od ušáků byla asi 100 metrů,přiblížila jsem na foťáku,zaostřila a vyfotila pár pěkných fotek...ušákům jsem potom zamávala a odcházela jsem zpátky. =)

Nakonec jsme došli ke koním. Fotili jsme na seně,Sali mi dokonce začala skákat na ty hromady a začala si snad poprvé v životě hrát s Lordíkem. Ano,ti dva flegmatici si najednou spolu začali hrát a začali se honit. Jelikož Sali podle mmně ještě u koní nebyla a nechtěla jsem riskovat to,že se mi praští do elektrických ohradníků,přitáhla jsem ji a ona zakňučela. Potom si už hrát nechtěla,ale i tak byla dost vydýchaná.

Koukli jsme na hodinky a zjistily jsme,že už jsou 3 hodiny...2 hodiny jsme se procházeli a blbi jsme s hafany a fotily. V tom jsem si vzpoměla,že jsem na jednom kůlu zapomněla pískací kuře dlouhoocasé. No ono má jenom takový dlouhý ocas. :D Nakonmec jsem ho našla a Sali za mnou věrně cupitala a nehnula se ode mně...což mě hodně překvapilo. Byla jako vyměněná. Byl to těďka ten čťastný hafan. Dokonce jak byla unavená začala i dýchat s plnou pusou a vystrčeným jazykem. Ani se jí nedivím,protože jí muselo být fat horko...

A den uběhl jako voda,
a my byli doma.
Krásně jsme se měli,
a abychom nezapoměli,
příště půjdeme znovu,
na Lučinu a vodu.

Přidáno: 80 bodů