Dobrodružství na vycházce

Už konečně bylo po obědě a my jsme vyrazili,nejprve jsem musel proštěkat celou ulici a pak jsme se přiblížili k malému lesíku,kam často chodíme a já už to tam tak trochu znám.Běžel jsem napřed a očůrával každičký keřík,najednou jsem zpozorněl,začichal a cítím nějaký divný,mě neznámý zápach,tak jsem nejprve couvl,začal štěkat a pak jsem vyrazil do blízkého křoví,kde se nacházelo něco podivného. Panička volala fuj,ale já jsem jí vlastně chtěl chránit! Nakonec jsem poslechl,protože tam byl nějaký člověk,jak páníček pravil-byl to bezdomovec. Já teda moc ani nevím,kdo to je,ale už jsem si ho raději nevšímal a běžel jsem dál,vstříc dalšímu prozkoumávání terénu.Běžel jsem na pole,jestli tam náhodou nebude nějaký zajíc,abych si s ním dal závod,ale nikde nikdo. Pořádně jsem se tedy vyblbnul,až jsem už tak trochu cítil únavu.Ale moji páníčci zřejmě domů nepospíchali,courali se za mnou,no hrůza!

Pak jsme se pomalu blížili k sídlišti,kde jsou také nějaké velké nádoby,prý popelnice! Zastavil jsem se,protože jsem slyšel nějaký zvuk z té popelnice,něco jako pípání,nebo co. Opět jsem se rozštěkal,abych moje páníčky upozornil,že v té popelnici asi něco je živého,třeba mě na hraní,ale to nebylo pro mě,byl to malý ptáček,prý andulka,kterou někdo vyhodil! Ještě,že byla v krabici,tak jsme ji vzali domů,byla by tam umřela! Hned jí panička dala jméno- Pepík a máme jí doma,ani na ní moc nežárlím,já jsem přece jen v domě ten nejdůležitější,neboť musím hlídat páníčky i jejich majetek,cha,cha!

Přidáno: 55 bodů