já a sam přítel na celý život
Pondělí, 17. leden 2011
Bylo normálná sobotní ráno a já jsem jako každý jiný víkend vstala a šla se nasnídat. Pak tryskem vzala psíky jménem fíka na obojen připla vodítko a běželi jsme co nám nohy stačili za jeho kámošem. jeho kámoš se volá sam a je jeho nejstarším a nejlepším kámošem vůbec.
Vždy, když sama spatřiv v okně tak oblíknu fíka a razíme ven. Sam a fík si vždy pohrajou. Fík sama povalí na zem a sam fíkoj donese klacek. Klacek se říc nedá sam donese věten ohromných rozměrů. On jí unece, protože je zlaťák, ale fík ne. Fík je jen kříženec jezevčíka. A tak jen smutně kouká jak sam tahá v tlamě obří větev. někdy když je větev za co chňapnout tak i fík samouj pomůže.
Hrají si skotačí až do doby kdy na sama zavolá jeho páníček. Když se Sam rozhodne neposlouchat a nebo se příliž vzdáli od domova je zle. To pak paníček samoj vyhubuje a vystrašený fík se mi krčí za nohama. A já ho vždycky utěšuji, že on nic neprovedl. Ani sam skoro za nic nemůže. jen by mohl trochu poslouchat.
Jednou si a fíkuv kámož sam došel pro fíka až k naší zahradní brance. Fík byl však za plotem a tak si nemohly hrát. Kolikrát lituji fíka, prtože sam je navolno a on navolno být nemůže. Neumí poslouchat, a navíc my ho nemáme od štěněte. Když byl štěně tak se toto vše měl naučit teď už to nemá cenu.
Tak celé dopoledne uteklo jako voda a byl tu oběd. Po obědě odpočinek. pak následovalo odpoledne plné her a den utekl jako voda a byla tu noc. A já i fík jsme šli spát.
Přidáno: 35 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 155