Jak jsem si trhla ostudu

Samozřejmě jsem byla připásaná, ani jinak teď v autě nejezdím. Spala jsem až do Brna, ale pak jsem se probudila, protože každou chvilku na mě do okna blikala červená nebo zelená světýlka a auto víc stálo, než jelo. Najednou jsme zastavili u velikého domů, moc jsem to tam neznala. Popadl mě zase amok a já se začala třást a funět, protože jsem se bála, že jsem zase u nějakého jiného "veťáka." Ani se mi moc z auta nechtělo. Ale pak jsem uviděla tetu a uklidnila se.

Panička mě dovedla k jejich dveřím jako vždycky, teta se se mnou přivítala, vzala mě za vodítko a já šla s ní. A najednou se to stalo. Dveře od bytu se zavřely, já byla u tety a panička nikde. No to se ještě nestalo. Hrozně jsem se vylekala, že mě tam chtějí nechat. Já se od té doby, co jsem zůstala sama na klinice moc bojím, když kolem sebe nevidím někoho z našich. No s Čitinkou jsem se přivítala, protože mě hned začala pusinkovat, ale byla jsem nesvá. Pak se to najednou stalo. Počůrala jsem se strachy tetě v předsíni na koberec. Moc jsem se styděla, vždyť tohle už jsem dávno a dávno neudělala. Na štěstí je teta moc hodná, nezlobila se , musela po mě koberec vyčistit. Byla jsem smutná i z toho, že jsem jí přidělala práci. S Čitinkou jsem si pak začala hrát, ale to víte, každou chvilku jsem běžela očuchat venkovní dveře, jestli za nimi neucítím známou vůni.

Pak jsem se konečně dočkala. Zazvonil zvonek a za dveřmi stáli naši. Samou radostí jsem je vítala, vrtěla ocáskem , který skoro nemám a všechny jsem je olízala a očumáčkovala. Bylo to vítání, jako bychom se neviděli měsíc. Panička, když se dozvěděla, jakou jsem udělala ostudu, se styděla se mnou. Ale teta ji uklidnila, že se nezlobí, že se to může někdy stát. Ještě chvilku jsme na návštěvě zůstali a pak jeli domů. Jo, jo ...jezdím ráda na výlety a návštěvy, ale musí tam být i moje panička. Kdyby mě tam nenechala samotnou, tak bych určitě nic neprovedla.

Přidáno: 70 bodů