Než jsme měli Dastíka...

Velkou část jeho života s ním prožili i naše dvě kočky, které však odešly mnohem dříve než on, ale kterým dával patřičně najevo, kdo je vůdcem smečky. Ale sžili se spolu velice dobře a Ben jen uměl pěkně prohnat cizí kočky, které vstoupily na jeho území. Za svůj život měl i s fenkou z okolí štěňátka a možná jich i bylo více, protože Beník se nejraději vždy procházel sám. Vždy tak dělal převážnou část svého života a vždy našel cestu domů. Věděl, kde ho mají rádi, kde je jeho domov a jeho smečka.

A tak tomu bylo i v den jako každý jiný, kdy si zase jednou tak vyšel na procházku. Beníkovi už bylo 15,5 roku. Dávno viděl už jen slabě na jedno oko, stářím již neslyšel a dokonce začal mít i problém se srdíčkem, ale pořád měl jakousi jiskru a vždy se radoval, když někdo z nás přišel domů. A proto když si vyšel ven, příliš daleko už nechodil. Co to ale bylo platné. Tentokrát se už ze své procházky nevrátil. Všude možně po okolí jsme ho hledali. Bylo to 11. ledna a vše bylo pokryto sněhem a protože byl Beník zcela černý, nebylo by těžké ho někde vidět. Nestalo se tak a už jsme ho nenašli. Dodnes bohužel nevíme, kde Beník skončil.

Říká se, že někteří psi dokáží vycítit, že se blíží jejich čas, a tak si jdou někam zalézt, aby tak snad svým páníčkům nepřinesli takovu bolest při pohledu na ně. Ale těžko říct, co se Beníkovi honilo ten večer hlavou a jak skončil. V každém případě doufáme, že se má v tom psím nebíčku krásně a že s námi snad prožil jeho i našich krásných 15,5 roku.

Autorka: Peťule

Přidáno: 35 bodů