Ztracená pláštěnka

Bydlím jenom s páníky v bytě se třemi pokoji. Ráno jako vždycky jsme asi v 6,30 vyrazily s paničkou nakoupit čerstvé pečivo. Abych u obchodu nezmrzla, oblékla mi panička moji novou zateplenou pláštěnku. Po návratu mě svlékla a pláštěnku hodila na koš vedle dveří, jako vždy. Potom jsme se nasnídaly a já jsem šla paničce pomáhat s vařením.

Chvíli před devátou zavolala kámoška Emča, že jdeme aportovat. Tak se panička nahodila do kalhot a chtěla obléknout i mne, pořád ještě byla pořádná zima a já jsem nedávno trimovaná. Jenže - nebylo do čeho! Obleček zmizel. Panička začala jančit a hledat na možných i nemožných místech. Nic, obleček se snad propadl do země. A to u nás nikdo nebyl, jenom páneček asi před hodinou odešel na zahradu. Ale už nebylo moc času, tak jsem šla nahatá, zas tak kór moc mi to nevadilo. Asi hoďku jsme se krásně vyběhaly a šlo se domů - je třeba dodělat oběd, příjdou dvojčata s maminkou. Panička se teda dala do dalšího vaření a přitom hledala - odstavovala postele, vysypávala zásuvky, prostě dělala psí kusy, ale nic. Pláštěnka se vypařila.

Pak dostala nápad, zavolala páníčkovi, jestli o tom nic neví - nevěděl. Tak mu ještě panička řekla, ať se podívá do své bundy, že ji určitě hodil před oblečením na koš a pláštěnka se mohla přichytit suchým zipem na podšívku. A náš páníček je tak všímavý ... A co myslíte - byla tam!!! Já teda úplně všem slovům ještě nerozumím, ale to co říkala panička asi moc slušné nebylo. No nic, hlavně, že je pláštěnka na světě, docela mi sluší. Tak takhle jsme oslavovali státní svátek. Všechny vás zdraví Sissi.

Přidáno: 40 bodů