Bez psa už nebudu!
Úterý, 20. říjen 2009
Jak začít...od mala jsem toužila po jakémkoli zvířátku, asi jako každé dítě, tahala jsem domů v zavařovací slenici i myš, kterou pomuchlala venku kočka a jala se ji ošetřovat...
Nakonec bydlení v domečku se zahrádkou a manžel milovník psů rozhodlo. Dovezli jsme si domů malé 5ti kilové štěndo berňáčka - vypadal jako mončičák jako hračka. První noc jsem strachy, aby se mu něco nestalo, vůbec nespala, Ono asi taky ne, protože smutně kňučelo po zteskem mámě, nepapalo. Druhý den jsem uvařila řídkou krupicovou kaši, Alfík se nabouchal a chrápal jako zabitej. No a to už jsme se do něj zamilovali.
Manžel stavěl velký kotec, boudu pěkně zateplil, udělal oddělávací stříšku.
No strávil na tom hodiny a hodiny a kolem se batolil malý Alfíček.
"Ty to stavíš jako bungr:-))!" mu povídám a on
"Pes už tady bude navždycky!"
Je to 10 let, přibyl jorkšír Pišta a loni mazel Sindí:-)).
Přidal uživatel "Antlíci" - přidáno 24 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 519
-
-- bez nadpisu --
14.03.2010 18:23:13
