• Profil mazlíčka

8. prosinec 2011 09:07:30

Máme se tu s Badíkem dobře.

25. březen 2011 18:43:35

Včera za mnou na obláček přišel kamarád Rony.

8. březen 2010 14:47:13

Tak mi toho malýho otravu strčili i sem. Co já chudák od Ronyho vytrpěl. On byl malá bílá kulička a chudáky staré psy otravoval co to dalo. Hned zakouslý za chlupy na uchu, nebo to okusovalo nohu, popřípadě to vlezlo na záda. Vždycky když mne to už nebavilo a chtěl jsem odejít, tak se zakousl do chlupů na noze a šel se mnou. Ať jsem nohou třepal jak chtěl, ten hajdalák se nepustil a ještě se mi všichni smáli, že vypadám, jako bych šlápl do ho...

24. leden 2010 18:53:52

Já už jsem na tom obláčku tak vyváděl, že mi sem dlouho nic nenapsali, tak panice řekla že napíše, ale samé hnusné věci. No myslím, že na mně nic takového nenajde, tak jí dám prostor.......
Venoušek měl jednu kouzelnou vlastnost. U člověka by to asi bylo na zabití, ale u psa jsme se kolikrát nasmáli. Venoušek musel být za všech okolností jednička. A když hrozilo, že by to až tak nemuselo být, tak šel ztrestat padoucha, který chtěl být v něčem lepší....
Vzhledem k dysplazii, celkem odmítal skákat na cokoliv a překážky, to nám celým psem ukazoval, že se to dá obejít. Taky jak se dysplazie zjistila, už ho k tomu nikdo nenutil. Jednou jsme se byli podívt zase na cvičák a kamarád s Britem zrovna zdolávali nějaké překážky. Když to Venda viděl okamžitě nastoupil taky, že jim ukáže. Doběhl k překážce a těsně před ní si vzpoměl, že to není to nejlepší, tož zasedl a díval jak to komu jde. Jak byl na řadě Brit, který jakýkoliv cvik dělal s lehkostí a radostí, Venda se nachystal a jen Brit skočil, kous ho do zadku. Ty teda lepší než já nebudeš. Kdyby jsme mu dovolili, tak by to dělal všem a za všech okolností.

31. prosinec 2009 10:53:41

Všem zvířecím kamarádům přejeme, ať to dnes v noci nejlépe všechno prospinkáme a rámusení ať nám vůůůbec nevadí. No a člověčím kamarádům přejeme vstup do nového roku pravou nohou a celý rok ať nás všechny provází zdravíčko a štěstíčko s pohodou.

23. prosinec 2009 19:01:11

Kamarádi nevíme, jestli jsme někoho v tom přacím blázinci neopomenuli a tak tu necháváme přáníčko pro všechny zvířecí i člověčí spřízněné dušičky a hlavně se nazapomeňte zastavit a vydechnout v tom shonu. Užívat si sebe a v novém roce ať vás provází zdravíčko, štístko a pohodáři, co vám úsměv vykouzlí na tváři :) Z oblohy se sypou hvězdičky, slyšet jsou koledy z dáli.Zvěstuje anděl maličký,ať splní se vše, co jste si přáli.Přejeme vám od srdíček, chvíle klidu v záři svíček,pohodu, úsměv ve tváři, v příštím roce ať se vám vše vydaří! Venoušek a celé lidské osazení :D

29. listopad 2009 20:25:10

Vendu jsme si pořídili, když byla adavilka ještě malá. Pokaždý, když se převlékalo ložní prádlo, tak měla šíleně špinavé prostěradlo. Proto musela před každým spaním povinně ukázat umyté nohy :D. Záhada však trvala dál. Prostěradlo bylo špinavý i přes kontroly kvality.. Jednoho dne takhle Buddy+Deny vstala dřív, než zazvonil budík a zjistila, že Venda leží stočenej v klubíčku adavilce v nohách a bylo po záhadě. Nikdo, ani adavilka (pokud ji Venda neshodil z postele, ale to už byl větší a starší) netušil, že tam pokojně chodí chrupkat a pěkně se zazvoněním budíku odchází na svůj pelíšek.

21. listopad 2009 11:03:25

Vanesska mi připoměla moje 10té narozeniny, tak vám štěknu jak to tenkrát bylo. Celé široké okolí vědělo jaký to bude významný den. Panice se radily, že by to chtělo fotku. Já se děsně nerad fotil a vždycky jsem chtěl ten foťák rozkousat, odnést nebo zahrabat. A tak si řekly, když fotograf zvládne kdejaké dítě, zvládne i psa. To jako mne. Domluvily se a jaly se tvořit dort. Pěkně telecí masíčko, něco na způsob tlačnky do toho párečky místo svíček. Však tady mám fotečku. Aby se dortíku něco nestalo, strčily ho do lavoru a razili jsme. Kolem celého náměstí k fotografovi. Měl jsem na něj hroznou chuť. Jenže cestou, cizí lidi jen zírali a známí nás zdržovali všelijakým vyptáváním. Někteří si na čelo klepali. No nakonec jsme tam došli. Před námi čekali asi 3 lidi, tak jsme se zařadili. Jeden z pánů co stál před námi hrozně panici sprdnul, že mne týrá a jak dlouho se mám na ten dort jen dívat. Tak nás všichni pustili před sebe. To focení teda stálo za prd. Ale pan fotograf si vodil do práce svoji fenečku a jen skončilo focení jsme milý dort sežrali. Panice mne teda zlobila. Ptala se co nabídnu Gregorkovi a Rončovi, kteří mi vždycky chodili popřát.To jsem teda nevěděl. Ale panice se ukázala, když kluci přišli odněkud vyštrachala ještě jeden. Tak jsme se poměli.

15. listopad 2009 10:34:41

Tak jsme se rozhodli, že některé zážitky s Vencou budeme zapisovat do deníčku, jednak aby se nám oživily vzpomínky a některé třeba mohou pobavit i ostatní.

Třeba tenhle pro dnešek : Když byl Venoušek mladej, tak ještě neměla auta moc v sobě zabudovaný alarm. Bohužel v blízkosti jedno měli a Vendovi se strašně líbilo, když do něj ze správného úhlu pořádně švihnul ocasem, jak krásně křičí a jak se potom krásně rozčilujeme my. Takže procházet okolo něj jsme nemohli. To pak bylo z jeho strany radosti, když jsme to neukočírovali a on se k autu dostal. Někdy se tvářil, že přece naše zakazování chápe a že si jde jen označkovat tu lampu, která je úplně jinde, než auto. Ale jak to dopadlo můžete hádat. Do dnes nevím, kolikrát musel chudát vystresovaný majitel vybíhat v panické hrůze ven zkontrolovat svého miláčka, když my toho našeho neuhlídali :D