- Profil mazlíčka
- Profil mazlíčka
Tento profil je skutečný.
- Amálka
- Druh zvířete:
- Pes
- Plemeno:
Anglický buldok
- Datum narození:
- 19.02.2002
- Země:
- Česko
- Oblíbené jídlo:
- téměř cokoliv ale smím jen něco
- Oblíbená hračka:
- moje panička .o)
- O mně:
- Jmenuji se Amálka. Můj původ nikdo pořádně neví, snad jen ta "zlá osoba" která mě svou nenažraností po penězích málem zabila. Ani nikdo neví kolik mi je let, veterináři si myslí, že mi je asi 6 nebo 7 let. Mám Vám vzkázat, že o mě panička napíše mnohem víc do deníčku, prý by se to sem nevešlo... Tak jestli Vás zajíma můj osud, podívejte se níže.. zatím pac
- Jak mi doma ještě říkají:
- Amalí, Malá, Pupíčku, Holčičko moje, Amálie
- Vážím:
- 18
- Co mám rád:
- Miluju vše co je pro vás pejsky samozřejmostí..
- Pohlaví:
- holka
- Datum úmrtí:
- 2010-04-11
- Energie
-
- Inteligence
-
- Přátelskost
-
- Hravost
-
- Pohlaví:
- Věk v letech: 8
- Narozen: 19.02.2002
- Zemřel: 11.04.2010
- Amálka patří uživateli Gušu
- Páníček je offline
Odznaky
Z deníčku
4. červenec 2008 08:01:38
Jelikož se paníčka o mě rozhodla Vám všem povědět a do úvodního článku by to jistě nevešlo, poviprávím Vám o mém osudu zde..
Tma,tvrdá podlaha, pláč ostatních pejsků, jedna rána za druhou čímkoliv co bylo po ruce, žádný papání, žádná voda... Jen to, co mi moje tělo dalo.. Nesmírný zápach a nepříjemný jekot té divné ženské, která se nás občas přišla podívat do toho obrovského baráku, kde jsme všichni žili. Ani nevím, kolik nás tam bylo. Byla jsem vypuštěná z té tmavé místnosti pravidelně po pár měsících, aby mě očuchal velký buldok a pak.... Štěňátka, kteý mi furt ta ženská brala. Měla jsem jich moc, pravidelně, každý půl rok, co to šlo.. Nejdřív jsem jako Anglická buldočka velmi vzácně rodila přirozenými porody. Což bylo velmi vyčerpávající, když už jsem nemohla a sílu jsem pomalu ztrácela, bezlítostně jsem musela podstupovat císařské řezy. Už si ani nepamatuju, kolik jich bylo. Jako památku mám obrovské jizvy, vytahané cecíčky skoro k zemi a odvápněním degenerativní změny v páteři. Už jsem myslela, že bude konec, jen stěhování z černé tmy do krabice od banánu, abych mohla být se štěňátkama.. Vychovala jsem je, a když se batolila, hned mi je vzala.. Trpěla jsem ukrutnými bolestmi celého těla, nemohla jsem se postavit na nohy. Jediné co jsem pila byla moje moč. Občas jsem dostala jako ostatní pejsci střeva z prasat, nebo kůži. Po tom mi bylo moc špatně.. Jednoho dne se otevřeli dveře a spolu se světlem vešli cizi lidi, meli v rukou foťáky a deky. Začly vynášet pejska po pejskovi a vynesli i mě. Slyšela jsem jednu paní, jak říká, že asi nepřežiju. Pamatuju si vše jen matně, bylo mi moc špatně a ke všemu mě šokovalo tolik světla.. Přivezli mě k paní doktorce spolu s Otíčkem, který na tom byl opravdu mizerně. Paní doktorka byla opravdu skvělá. Hned jsem si jí zamilovala. Dostala jsem misku s vodou, granulky.. Pelíšek, který krásně voněl.. Nevěděla jsem co se to děje, a jestli jen nesním. Dostávala jsem různé prášky, po kterých mě přestávalo postupně bolet bříško a začla jsem si zvykat i na světlo, lidské pohlazení. Nic z toho jsem nikdy nepoznala. Pak začlo jezdit spoustu jiných lidí. Byli všichni tak moc hodný a všichni se na mě jezili dívat a hladit si mě. Po dvou měsících jsem podstoupila operaci očíčka abych lépe viděla a paní doktorka začla povídat, že prý pojedu k nové paníčce do Prahy. Jednoho dne přijely tři holky, ale ne cizí.. Ty dvě jsem znala, už za mnou párkrát byly a vždy dovezly mňamky. Šli jsme všichni na zahradu, jako obvykle a po pár hodinách mě paní doktorka objala a plakala, já nevěděla co se děje, koukala jsem kolem sebe.. A když řekla že jedu za štěstím a prožít si šťastný život.. pochopila jsem.. přijely si pro mě.. Nastoupily jsme tedy do auta a pár hodin jely do Prahy. Když jsem vystoupila s novou paničkou z auta už na mě čekala banda malých placatých čumáčků. Samý mladý dětičky, začly kolem mě poletovat a očuchávat mě. Pak mi panička ukázala veliký pelíšek, v něm peřinky, aby mě nebolely zádíčka a já si lehla a spala. Trvalo mi skoro týden, než jsem si zvykla. Nejsem nejmladší a mé zkušenosti jsou všelijaké, říkala jsem si, co mě asi čeká. Ale ta panička je naprostý blázen, spala semnou v koupelně kde mám pelíšek, furt mě hladí a mazlí. Pečuje o mě jako o miminko. Ale já vim jak na ní a tak když už jsem si zvykla a ona večer chodila spat do jiné místnosti než spinkám já, tak jsem se hlasitě ozvala. Tak jsem to zkoušela jednou, ale když zakřičim, vim, že hned přiběhne. No, tak jsem to dělala tak dlouho, dokud mi na spinkání nekoupila plínky a můžu s ní spinkat v posteli. Vždycky při usínání mě mazlí a já s ní ležim na polštáři, koukáme se do očí a aniž by cokoliv řekla, cítím, jak moc mě miluje. Nyní musim sbírat hodně sil, mám totiž zánět dělohy a musíme každý týden k panu doktorovi. Čeká mě náročná operace, kdy mě budou kastrovat a budou mi řezat dva cecíčky, které mám plné nádorů. tak mi všichni držte palce.
Dobrá zpráva je však ta, že začínám celkem dobře chodit, občas i popoběhnu, hraju si jako dítě s ostatnmíma a začly se mi tvořit svaly, postupně se přestávám počůrávat a už se jen neválím, když je hezky, tak jsem celý den na zahradě a chodím na malé procházky.
Nyní jsem šťastná, užívám si všeho, co jsem nikdy neměla.. A moc si toho vážím, na oplátku dávám paničce moc lásky.
Děkuju Marušce Lokingové, paní doktorce Pacltové, tetě Monice a Tobě paničko...
Tma,tvrdá podlaha, pláč ostatních pejsků, jedna rána za druhou čímkoliv co bylo po ruce, žádný papání, žádná voda... Jen to, co mi moje tělo dalo.. Nesmírný zápach a nepříjemný jekot té divné ženské, která se nás občas přišla podívat do toho obrovského baráku, kde jsme všichni žili. Ani nevím, kolik nás tam bylo. Byla jsem vypuštěná z té tmavé místnosti pravidelně po pár měsících, aby mě očuchal velký buldok a pak.... Štěňátka, kteý mi furt ta ženská brala. Měla jsem jich moc, pravidelně, každý půl rok, co to šlo.. Nejdřív jsem jako Anglická buldočka velmi vzácně rodila přirozenými porody. Což bylo velmi vyčerpávající, když už jsem nemohla a sílu jsem pomalu ztrácela, bezlítostně jsem musela podstupovat císařské řezy. Už si ani nepamatuju, kolik jich bylo. Jako památku mám obrovské jizvy, vytahané cecíčky skoro k zemi a odvápněním degenerativní změny v páteři. Už jsem myslela, že bude konec, jen stěhování z černé tmy do krabice od banánu, abych mohla být se štěňátkama.. Vychovala jsem je, a když se batolila, hned mi je vzala.. Trpěla jsem ukrutnými bolestmi celého těla, nemohla jsem se postavit na nohy. Jediné co jsem pila byla moje moč. Občas jsem dostala jako ostatní pejsci střeva z prasat, nebo kůži. Po tom mi bylo moc špatně.. Jednoho dne se otevřeli dveře a spolu se světlem vešli cizi lidi, meli v rukou foťáky a deky. Začly vynášet pejska po pejskovi a vynesli i mě. Slyšela jsem jednu paní, jak říká, že asi nepřežiju. Pamatuju si vše jen matně, bylo mi moc špatně a ke všemu mě šokovalo tolik světla.. Přivezli mě k paní doktorce spolu s Otíčkem, který na tom byl opravdu mizerně. Paní doktorka byla opravdu skvělá. Hned jsem si jí zamilovala. Dostala jsem misku s vodou, granulky.. Pelíšek, který krásně voněl.. Nevěděla jsem co se to děje, a jestli jen nesním. Dostávala jsem různé prášky, po kterých mě přestávalo postupně bolet bříško a začla jsem si zvykat i na světlo, lidské pohlazení. Nic z toho jsem nikdy nepoznala. Pak začlo jezdit spoustu jiných lidí. Byli všichni tak moc hodný a všichni se na mě jezili dívat a hladit si mě. Po dvou měsících jsem podstoupila operaci očíčka abych lépe viděla a paní doktorka začla povídat, že prý pojedu k nové paníčce do Prahy. Jednoho dne přijely tři holky, ale ne cizí.. Ty dvě jsem znala, už za mnou párkrát byly a vždy dovezly mňamky. Šli jsme všichni na zahradu, jako obvykle a po pár hodinách mě paní doktorka objala a plakala, já nevěděla co se děje, koukala jsem kolem sebe.. A když řekla že jedu za štěstím a prožít si šťastný život.. pochopila jsem.. přijely si pro mě.. Nastoupily jsme tedy do auta a pár hodin jely do Prahy. Když jsem vystoupila s novou paničkou z auta už na mě čekala banda malých placatých čumáčků. Samý mladý dětičky, začly kolem mě poletovat a očuchávat mě. Pak mi panička ukázala veliký pelíšek, v něm peřinky, aby mě nebolely zádíčka a já si lehla a spala. Trvalo mi skoro týden, než jsem si zvykla. Nejsem nejmladší a mé zkušenosti jsou všelijaké, říkala jsem si, co mě asi čeká. Ale ta panička je naprostý blázen, spala semnou v koupelně kde mám pelíšek, furt mě hladí a mazlí. Pečuje o mě jako o miminko. Ale já vim jak na ní a tak když už jsem si zvykla a ona večer chodila spat do jiné místnosti než spinkám já, tak jsem se hlasitě ozvala. Tak jsem to zkoušela jednou, ale když zakřičim, vim, že hned přiběhne. No, tak jsem to dělala tak dlouho, dokud mi na spinkání nekoupila plínky a můžu s ní spinkat v posteli. Vždycky při usínání mě mazlí a já s ní ležim na polštáři, koukáme se do očí a aniž by cokoliv řekla, cítím, jak moc mě miluje. Nyní musim sbírat hodně sil, mám totiž zánět dělohy a musíme každý týden k panu doktorovi. Čeká mě náročná operace, kdy mě budou kastrovat a budou mi řezat dva cecíčky, které mám plné nádorů. tak mi všichni držte palce.
Dobrá zpráva je však ta, že začínám celkem dobře chodit, občas i popoběhnu, hraju si jako dítě s ostatnmíma a začly se mi tvořit svaly, postupně se přestávám počůrávat a už se jen neválím, když je hezky, tak jsem celý den na zahradě a chodím na malé procházky.
Nyní jsem šťastná, užívám si všeho, co jsem nikdy neměla.. A moc si toho vážím, na oplátku dávám paničce moc lásky.
Děkuju Marušce Lokingové, paní doktorce Pacltové, tetě Monice a Tobě paničko...
Napiš mi komentář
Komentáře
-
5 měsíců
-
5 měsíců
-
6 měsíců
Ahoj, včera jsme zapalovali svíčičku u hrobečků předků páníčků i pejsků a kočiček. Vzpomínáme i na tebe posíláme na obláček obrovskou pusu na buldočí čumáček Zdraví Eliška, Zakoušek a Enžílka s obláčkovými -
1 rok
Moc tě zdravím na obláček,Amálko.Panička si občas vzpomněla na tvůj pohnutý příběh a dnes si řekla že tě musí najít a taky našla.Zdraví tě Belinka.:-) :-) :-) -
1 rok
hoj Amálko, krásný sváteční den na obláčku přejeme. Eliška a Enžílka s obláčkovou smečkou. :-) :-) :-) -
1 rok
Dárečky
Videa
Moji přátelé
tak tady jsme všichni museli žít...
nefoť mě furt a drbej mi pupíka
s mym vnoučátkem
Kliknutím na mapku zobrazíte lokaci na velké mapě.